17.03.2007 MODELCITY - KULOVÝ BLESK - Pavel "SOPTÍK" Petrášek
KULOVÝ BLESK v MODELCITY ZNOJMO
"Soptík"
Rikiho maso
Kluci a holky ze slovenska
Start
Kill jak má být, srážka motor/motor.
Jak jsem létal Kulový Blesk
Po příjemné cca 2 hod cestě z Říčan, jsem okolo 16 hod v pátek vystoupil z vozu do krásného počasí, které bylo v Modelcity. Ani jsem se neubytoval a hned jsem začal vybalovat letadla abych ještě potrénoval, přece jenom naposledy moje Mustangy letěly na Sibiři a to už nějaký ten pátek je. Jako novinku jsem si přivezl aku z článků A123, kapacita 2.3Ah nedávala naději na nějaký 7 minutový let, ale za zkoušku to stojí, ne? Hlavní „bojový“ Mustang absolvoval jeden zkušební let společně s jiným modelem ACES, vše bylo v pořádku, Mustang letěl jako obvykle rychleji, obratnost se po zimě překvapivě nezměnilaJ. Druhý Mustang byl zkoušen s aku A123, první let trval 5min, druhý po změně vrtule byl 6 minutový. Potom se začalo smrákat a tak byl čas vyzkoušet modely pro EPA, to jsem netušil že v tu chvíly se rozhodovalo o zítřejší bitvě…
Prostě jsem hodil svého Thunderbolta - milovaný a báječný to stroj tak šikovně, že po cca 1s letu narazil do země a poškodil jsem regulátor, nastalo VRF – velmi rozsáhlá katastrofa. Můj hlavní model byl nepoužitelný! Nic se nemá vzdávat a tak jsem vyzkoušel svou EPA P-40, letěla celkem dobře, jen po cca 3 minutách letu přestala reagovat na řízení… ani jsem to nelepil. Společně s PADem jsem regl pomocí tel. konzultace s výrobcem (MGM) opravili, a tak jsem se rozradostněn mohl jít do letištní restaurace opít. Na EPA jsem nachystán, ACES při troše štěstí dopadne dobře. Pohoda, pohodička. Opička se dostavila v lehké formě okolo půlnoci a tak šup na kutě, přece si to zítra nezkazím.
Sobota ráno, je mi fajn a tak z PADem jdeme zatrénovat EPA stroje, Thunderbolt letí po opravě výborně. PAD podlehl vábení Fíka a tak má u svého MIGa vylomený motor. Nevím co dodat, snad že pařílkům modely nepůjčovat. Bitva ACES probíhala z mého pohledu poklidně, Mustang létal i v té vichřice parádně, jednou jsem si dokonce sekl, to když jsem napodoboval bojový let PADa, funguje to. Pravda je, že v prvním kole Riki nevydržel pohled na můj poněkud zoufalý let a naklusal mi radit se slovy „na to se nedá koukat, ty se srazíš, musím ti pomoct“. Pomohl mi a já se nesrazil ani v jednom letu, prostě jsem ani nezlomil vrtuli, ani škrábanec jsem neudělal a v druhém kole jsem i stuhu uhájil. Letové časy byly v obou kolech skoro stejné, bez pár sekund 7minut. Jedenácté místo, byla trochu sprcha na moje ambice (jednou, alspoň jednou letět finále). Ale spokojenost se dostavila, přece jenom nás bylo 35 a modely mám celé. Jupííí!
EPA – tady začnu od konce, byl jsem pátý. Což vypadá dobře, ale mohlo to být mnohem, mnohem lepší nebýt té prokleté VRF. V prvním kole letový čas okolo 270s a tři seky, potom byl Thundrbolt za letu neřiditelný, ani motor nešel, prostě potom co jsem v cca 220s spadl na ručiky se finálně rozbil ten opravovaný regl a můj hlavní stroj byl mimo hru. Ve druhém kole jsem použil záložní P-40, kterou jsem ale musel předtím po pátečním tréninku slepit. Po cca 190s mě přestala opět poslouchat a znovu havarovala, byl z toho jeden sek. Jaké to překvapení, já jsem ve finále! Tak jsem P-40, opět slepil a táta Kraus mi jí hodil do finálového letu, tam to šlo všechno jako po másle až do 60s, to jsem dostal nápad, že si z modelu šikovným letem sundám ty tři nepřátelské seklé stuhy PADovou metodou, která radí „stoupej kolmo nahoru, potom stáhni motor, spadni po ocase dolu a přidej plyn a stuhy jsou fuč“. Nějak sem si neuvědomil, že zuří orkán a ten kolmý stoupavý let mě odnesl daleko po větru a když jsem spadl po ocase tak jsem si uvědomil, že fuč nejsou stuhy ale můj model! Byl tak daleko, že jsem jenom skoro úplně stáhnul plyn a rozeběhl jsem se za ním. Běžel jsem daleko, předaleko snad 1km. Na místě dopadu jsem našel nepoškozený model, kterému ale chyběl předek – motor, přepážka, kus trupu. Kouknu na vysílačku a vidím že do vypnutí reglu chybí asi 5 dílků! No musel to být na té zemi ukrutný boj! Zpátky jsem už jenom šel, protože naděje na opravu opravdu nebyla, kvůli té kilometrové vzdálenosti. Tak když to shrnu, tak jsem ze třech letů (21min) byl celkem ve vzduchu okolo 8:20s, tak to 5 místo není tak špatný výsledek!
Gert mi při loučení složitě cosi vysvětloval o elektro-aceskombatu v Evropě, moc jsem mu nerozuměl, ale když řekl „ Soptick, you are best electric aircombat modeller of Europe, srdce my zaplesalo radostí, hrud mi téměř pukla pýchou a radostně jsem mohl zamířit k domovu.
Parádní akcička.
Soptík