druhý turnaj národního poháru
mnichovo hradiště 20.5.2001

jarda jerry foršt

fotky ze soutěže; výsledky soutěže

rc stíhač
po poměrně psychicky náročném turnaji v Čáslavi nastal čas pro druhý letošní turnaj - boleslavský pohár. bohužel technické a personální problémy způsobily, že turnaj nemohl být pořádán v mladé boleslavy, ale byl bleskově přesunut na letiště u mnichova hradiště (březina), kde se jeho pořádání ujal daniel pék a zejména robert Šmíd, který se po roce přestávky opět objevil mezi kombatáři.
nedělní předpověď slibovala krásné počasí a i obloha ukazovala svou hezčí tvář vroubenou občas nějakými mraky typu cumulus a podobně. letiště březina u mnichova hradiště je položeno těsně vedle dálnice s výhledem na drábské světničky a tak i piloti estéti si přišli na své. a nesešlo se jich zrovna málo. základ skvadrony flying killers byl připraven již od sobotního večera. bohužel, při testovacích večerních a ranních letech měli smůlu a rozbili velmi pěkného dvoumotorového westland whirlwind, který se chystal být prvním dvoumotorovým strojem v Čechách v ostrém souboji. samozřejmě nechyběla kompletní skvadrona rs air combat, kterou jejich leader vybavil tričky s emblémy skvadrony a jejichž barva připomínala vzrostlou řepku. tedy žlutou. z velké dálky dorazili také kobra fighters nadupaní éry až po okraj jejich velkého vozu, kde vynikal zejména nový a veliký fairey fulmar jirky franze. z nováčků je nutné zmínit i juniora petra slaného, který letos již asi definitivně opustil post pilotního rozhodčího a stal se plnohodnotným stíhacím pilotem. petr dorazil s il2 Šturmovik o kterého se mu staral jeho bratr. bohužel nedorazil jeden ze dvou nejlepších tuzemských stíhačů a to martin machura., který byl zaneprázdněn z rodinných důvodů. velká škoda.


fulmar jirky franze. nádherný kousek.

a nastalo měření. každému z pilotů byly před startem změřeny otáčky motoru a pokud vyhověl, byla daná vrtule označena barevným lakem na nehty (na nehty paní Šmídové) a nesměla být bez vědomí rozhodčího vyměněna. prošli všichni. v té souvislost mě napadá, zda vlastně nebylo celé to zemětřesení v minulých třech týdnech zbytečné. proč to nešlo i v Čáslavi? bylo skutečně nutné vyvolat bezbřehou (a někdy již zcela bez úrovně) debatu, která vyústila v mojí rezignaci a posléze v nové volby? vy, o kterých píšu, dejte si ruku na srdce a zkuste sami sobě poctivě odpovědět, zda to bylo nutné a oprávněné a zda za tím nestála jen hloupá pýcha, ješitnost a jakýsi pocit "nadřazenosti" vůči volbám, pravidlům a vůči ostatním. 
ok. máme to za sebou a za sebe můžu říci, že úplně k ničemu ta situace nebyla. především jsem si sám ujasnil, co pro mě práce kolem aces znamená a musím říct, že po určité krizi jsem v sobě našel zase sílu splnit cíle, které jsem si stanovil na letošní sezóny. za další byly vyloženy karty na stůl a nevím jak vy, ale já jsem rád, že vím, s kým mám v mnoha případech tu čest.
ale vraťme se k soubojům. dle mého názoru se ukázalo, že omezení otáček má svůj smysl. letouny letí více realisticky, výkony jsou vyrovnané. navíc zcela jednoznačně ubylo pilotů nezkušených a úroveň soutěže stoupla. jsou k vidění cílené manévry, používání taktiky, snaha vyhnout se srážce. bezbřehé létání zleva doprava a čekání "že to tam spadne" již není mnoho k vidění. naopak je stále více k vidění snaha seknout stuhu a vyhnout se srážce. vzrůstající úroveň je vidět na tom, že plné letové časy a sek v každém kole nemusí stačit na vítězství. však také vítěz měl okolo 1150 bodů a na druhé místo bylo potřeba okolo 1100 bodů. 


souboj il2 a ta152h. oba ověšení ukořistěnými stuhami.

přesto se hradišti havárie nevyhnuly. krásný fairey fulmar jirky franze skončil zapíchnutý v louce bez křídel, franta Řezníček trefil svým il2 dewoitine michala knížka. dewoitine byla zcela zničena, františek hrůzné poškození svého stroje opravil ve dvaceti minutách, aby pak k velké škodě ve finále havaroval hned po startu na poškození baterií (poškození pravděpodobně tou předcházející ránou). jirka fiam roznesl svého hellcata, když přestala fungovat výškovka.

pro mě osobně byla hradišťská soutěž obrovskou satisfakcí. patron stíhačů na mě milostivě pohlédl a tak můj iljušin nejen, že skvěle létal, ale i motor skvěle startoval, tomáš bobr Štrunc, můj excelentní mechanik, bez kterého bych byl jen stínem pilota, skvěle házel a ještě lépe navigoval. 
pokud se podíváte na loňské statistiky, asi zjistíte, že jsem loni nedal ani jeden sek. o to větší byla moje radost v Čáslavi, kde jsem dal první, ale zejména tady v hradišti, kdy se mi povedlo dosáhnout sek v každém kole včetně finále. bob wallace jednou říkal, že v combatu to jde často špatně,ale když to jde dobře - je to obrovská radost. a měl pravdu. nehledejte prosím ve čtyřech secích žádnou zázračnou taktiku. měl jsem ten den obrovské štěstí. kupříkladu měl jsem také dva killy. jedním jsem rozpůlil danovy pékovy motorový kryt a druhým jsem vylomit kus křídla z éra pepy synáče. ten kousek křídla jsem snesl na zem zaklíněný za karburátor. stalo se to v jednom letu a kromě zubu na vrtuli se iljušinu nic nestalo. ani motor nezhasnul - prostě nic. je potřeba větší důkaz o obrovském štěstí?


jerryho il2 jde do vzduchu za asistence tomáše bobra Štrunce.

ale pokud můžu přeci jen říci, co k úspěchu asi vede, pak je to dobrý letoun, spolehlivý motor a chladná a čistá hlava. a taky mechanik, kterého mi již druhou sezónu dělá tomáš bobr Štrunc a jehož podíl na mém konečném druhém místě je veliký. tomáš se kompletně stará o letadlo, vyčistí ho, natankuje, odnese na start. bezchybně hází a bezchybně mě naviguje. pro mě je úžasně osvobozující soustředit se jenom a jenom na létání. tomáš je prostě druhou polovinou našeho týmu a z mé strany mu patří veliký dík.

základní kola byla dramatická do poslední chvíle, kdy pepa kobra synáč zamíchal zásadním způsobem pořadím, pomocí svého defianta dosáhl neuvěřitelných tří seků v jednom kole a postupoval do finále z prvního místa. další postupující byli: já, libor pechan, jirka franze, jarda sládeček, franta Řezníček a dan pék.
samotné finále pak bylo velmi dramatické. krátce po startu jsem dosáhl seku a pověsil stuhu na křídlo, která fungovala jako aerodynamická brzda. stal jsem se sedící kachnou, která se ovšem snažila kousat. záhy libor pechan také sekl a uspořádal na mě úplný hon. většinou jsem se bránil, několikrát jsem využil liborovi odkryté stuhy a bleskově zaútočil. libor je však zkušený pes a vždy mi bezpečně unikl. do toho všeho se míhaly siluety spitfire jirky franze a fw190d9 jardy sládečka, o danovi pékovi nemluvě.. stuhu jsem ovšem uhájil. v divokých manévrech sekl libor ještě jednou a vzhledem k tomu, že pepa kobra zůstal sedět na startu muselo se rozhodnout mezi námi dvěma. poslední minuty souboje však další seky nepřinesly a tak libor sedal obtížen dvěma dalšími stuhami a já jednou stuhou navíc. své stuhy jsme oba uchránili.

po končeném sčítání pak hlavní rozhodčí vyhlásil následující:
třetí místo pepa kobra synáč, druhé místo jarda jerry foršt a na prvním místě skončil, zejména díky finálovému letu, libor pechan!


vítězové. zleva pepa synáč, libor pechan, jarda jerry foršt.

a tím pohár skončil. celou akci hodnotím jako úspěšnou a organizátorům patří dík, protože dle mého názoru přispěla k uklidnění poněkud zjitřené situace v aces. ať žije brněnský pohár, který bude příště!