p10.jpg
p11.jpg
Ani ostříleným combaťákům by název tohoto malého „letišťátka“ před tímto dnem nic neřekl, aircombat se tu totiž létal poprvé. Pavel Klíma, náš nestárnoucí combaťák, musel přesunout svoji každoroční akci „Tajná mise Brno“ kvůli problémům s brněnským letištěm…
Všech 8 combatových nadšenců z Moravských Budějovic (respektive 9 – i s naším maskotem, jezevčicí Žolinou) a dvě letuschopné Ki-61 dorazily na místo již v pátek večer. K našemu úžasu u táboráčku seděli jen Bufo, Honza – náš letošní nováček a Ríša Křížala. Milan s rodinou a Macek se již před naším příjezdem odebrali na kutě do místního penzionku – škoda, srandy mohlo být ještě více…
Místo akce se sice přesunulo, ale krutý budíček zůstal stejný – už v 7 hodin ráno slyším zvuk motoru. Brrrrrmmmm brrrrmmmmm – BUM!! „Patří ti to, nemáš mě tak ráno budit“, pomyslel jsem si. Až jsem se vyhrabal ze stanu, zjistil jsem, že to byl náš „leader“, pan Jiří Dvořák a jeho evergreenový upoutanec Motyka.
Zanedlouho přijeli z penzionu Macek a Milan s rodinou, pak Pulec ze Znojma a samozřejmě organizátor – Pavel Klíma. Se sedmi zúčastněnými piloty nám krásně vycházely 3 kola a finále po 1 heatu.
Akce měla pohodový ráz, nikdo se nemusel strachovat, že ostatní poletí bez něj.
Začalo první kolo. Po 2,5 minutách říkám Jirkovi, mému mechanikovi: „Jirko, kdo je ten velkej nemotornej, koho pořád honim?“ „To je Milan Be…“ jeho odpověď přerušila dutá rána. „Že jsem se radši nedíval na svoje letadlo než na Milanovo“, vyčítal jsem si. Pulec po chvilce musel nouzově přistát kvůli motoru. Ostatní, pokud si dobře vzpomínám, odlétali zbytek kola bez dalších ztrát.
Šli jsme hledat KAIu a La-7 do pole, ale ouvej – na poli, nad kterým jsme létali, rostla řepka, místy vysoká jako já. Kdyby ty éra neměly stuhy, tak bychom je nenašli ani do zimy. Když někdo objevil na řepce se povalující stuhu, musel doufat, že na jejím konci je taky letadlo… Pátrací skupina byla 100% úspěšná. Řepka nám v jistém ohledu dokonce pomohla – při pádu letadlo zbrzdila, takže ani modelu řítícímu se plnou rychlostí k zemi se při nárazu nic nestalo (vyjma Bufovy Raty, a ta to odnesla jen poškozeným motorovým krytem).
Do druhého kola jsem šel s předsevzetím, že tentokrát budu opatrnější. Po dvou minutách se KAIa znenadání zatřepala. Zprvu jsem nevěděl co se děje, ale Milanova křídla rotující k zemi mi všechno objasnila– kill. Milanovu Blackburnu ustřelila křídla a já jsem letěl bez sebemenšího poškození dál. Radovat se ze svého štěstí jsem se ale mohl jen půl minuty. Ozvalo se další cvaknutí, ale tentokrát jsme bez poloviny křídla padali k zemi oba – já i Ríša Křížala.
Netrvalo dlouho a Bufo zarval kolmo do země svoji Ratu. Jako příčinu uvedl selhání rádia…
Pulcovi opět zhasl motor vinou přehřívání.
Co se stalo s Mackem, si již nevybavuju, ale po sedmi minutách letového času přistával jen Honza se svým Mustangem.
Nastalo Velké hledání, protože 6 letadel skončilo v řepce. Milanův Blackburn byl na dvě části, takže by se dalo říct 7. Jako nejlepší metoda se nám osvědčilo chození po dvou a pravidelné střídání pozic předního a zadního hledače. Prorážení cesty v řepce bylo totiž velmi náročné. Po chvíli jsme se zastavili a jeden druhému vylezl na záda, aby se porozhlédl po nějaké té stuze.
Téměř nikdo z hledajících nenašel letadlo, které původně hledal, ale každý našel část jiného modelu. Důležité však bylo, že v závěru nikomu nic nechybělo.
Do třetího kola jsem musel nasadit záložní křídla. Se svou partou jsme se pustili do přendávání křidélkového serva a výroby nového táhla, jehož originál leží doteď někde v řepkovém poli. Opravy se trošku protahovaly, tak se startovalo beze mě. Asi po půl minutě letového času jsem byl připraven přidat se do zápolení (kdybych věděl, že už oprava bude trvat jen takovou chvilku, neřekl bych, ať se na mě nečeká). Motor se však nenechal přesvědčit, že právě teď je jeho čas, aby se předvedl v plné parádě. Dělat kachnu, která se sotva drží ve vzduchu, se mi moc nechtělo, tak jsem přistál a motor vyladil do maximálních otáček. Najednou běžel parádně.
Po startu levá zatáčka, pravá a…model náhle změnil směr pohybu z horizontálního na vertikální. Bohužel směrem k zemi. Za všechno mohla stará křídla, která již měla nějakou tu ránu za sebou. Celá půlka se ulomila přesně podél trupu…
Ostatní dolétali celkem bez úhony, snad i Pulec. Konečně dal na rady pana Jiřího Dvořáka, který mu dělal „mechouše“ (mimochodem, dlouho jsem nemohl pochopit význam tohoto výrazu :-) ) a odstranil část motorového krytu. Motor se mu již dále nepřehříval.
Před finále létal Macek předváděcí let s elektroletem FW-190 od firmy Flying Styro Kit. Tyto modely nejen krásně vypadají, ale i létají a v budoucnu by se s nimi měla létat jakási „odnož“ aircombatu. Vše je zatím ve fázi vývoje a hlavně zjišťování zájemců.
Finálového letu se zúčastnili všichni piloti, tedy aspoň všichni, kteří měli s čím létat :-) Sám jsem souboj nesledoval (věnoval jsem se svým troskám), tak mám jen zprostředkované informace – Milan a Ríša se ukázkově posekali navzájem při provádění čehosi, co by se nejvýstižněji dalo nazvat DNA obratem. Všichni ostatní přistáli.
doplněno MB:
Přidřel jsem ve 4. minutě letu motor Hurricana MVVS 3,5 a lítal jak kachna, kryl si svou stuhu přízemním letem, vlastně spíš plazením po zemi, ale ani to mi nepomohlo, Richard Křížala alias Šaman mi ji chmatnul, bohužel svoji stuhu při tom také ztratil, zachytila se o mého umírajícího Hurricana.
Během finále jsem připravil k pokusu o zálet můj nový model Ba-349 Natter, maketu Hitlerovy tajné zbraně, která má v měřítku 1/12 rozpětí pouhých 30 cm. Vrtule měla skoro takové rozpětí jako křídla, a tak jsme se sázeli, jaký bude poměr otáček vrtule/trupu.
Zálet se příliš nezdařil, model se nám dostat do vzduchu celkem očekávaně nepodařilo. Nicméně diskutovaný poměr otáček nemělo smysl řešit – poté, co jsem si všiml, že se model řítí k zemi, jsem zastavil motor a Natter se začal otáček podle všech os, nejen podél podélné…
A zhodnocení? Byla to rozhodně pohodová a zdařilá akce. Věřím tomu, že si spousta lidí skvěle zalétala. Na druhou stranu 7 pilotů na jedné soutěži není nijak valný počet, je škoda, že se nedostavily některé známe tváře aircombatu, ale i někteří letošní nováčci.
Také začínám polemizovat s existencí combatového „smůlonoše“ (opak „štěsťonoše“), který přeskakuje mezi Fíkem, Kikim & Rampou a mnou :-) V Turnově se ukáže, kdo je na řadě teď…
Jakub Filipský
Vítězové soutěže:
1. Martin MACEK Machura
2. Pavel BUFO Stein
3. Jan Franc
Metál "smolaře akce" obdržel Jakub Filipský
p12.jpg
p13.jpg
p14.jpg
p15.jpg
p16.jpg
p17.jpg
p18.jpg
p19.jpg
p20.jpg
p21.jpg
p22.jpg
p23.jpg
p24.jpg
p25.jpg
p26.jpg
p27.jpg
p28.jpg
p29.jpg
p30.jpg
p31.jpg
p32.jpg
p33.jpg
p34.jpg
p35.jpg
p36.jpg
p37.jpg
p38.jpg
p39.jpg