Poslední bodovaná akce o
pohár ACES ČR a zároveň soutěž zařazená do seriálu
EUROCUP se konala tuto sobotu 17.09.2005. Piloti se měli sjet v kempu
Jordán v Odolené vodě, bohužel deštivé počasí odradilo většinu
nadšenců od večerního promoklého táboráku. Naštěstí
kolem 23h přestalo pršet a tak se alespoň chvilku dalo poplkat
mimo deštníky. Pivko a špekáčky chutnaly i v dešti. Dokonce přijel
do Odolené vody i Gert Konig, počasí ho však zahnalo do auta moc
brzy. Táboráku se tak zúčastnili Karlové Lutzové, Martin Trč,
Rampa, Orion, Béda, Pulec, Senohábci, pár dalších a já. Místní
kemp oplýval teplou vodou, rybníčkem, a také několika pokoji,
ve kterých jsme přenocovali. Ráno bylo pro některé piloty velmi krušné, protože bečka byla přeci jen konstruována na větší počet leteckého personálu. Teplá sprcha, kafíčko od Barbarů a kuřecí stehýnko z domova malinko popravilo ráno a mohli jsme se začít přesouvat na firemní letiště AERO VODOCHODY, kde byl vstup kontrolován ochrankou a tak se na plochu dostali opravdu jen registrovaní účastníci. Naše malá skupina z Odolené vody žasla, na ploše bylo již zaparkováno takových 18 aut, a někteří piloti již rozháněli mraky svými bojovými stroji. Jirka Senohrábek se svoji sqvadrou rozehráli nádhernou partii. Lítalo se pohodově a roztahaně po celé obloze. Díky šedým mrakům byl každý model špatně identifikovatelný a tak svištěly vzduchem hlášky "POLEŤTE BLÍŽ, NEMÁM DALEKOHLED" Karla Lutze, nebo "KURŇA, ANI NEVÍM KAM LETÍM", a taky "SEJMĚTĚ FLAKEM TY POTVORY CO LÍTAJ VÝŠKOVÝ KRYTÍ". Bohužel někteří piloti poslechli a opravdu přilétli blíže. Bohužel proto, že cestou z výšin a dálek prolétli mým Hurricanem. Jak mi říkal Petr Hakl, špatně jsem to slepil, jinak by šel k zemi i protivník, ale takhle alespoň jedno letadlo z killu pokračovalo v letu. Druhé kolo bylo velmi podobné tomu prvnímu, nikomu se nechtělo moc blízko, a daleko zas nebylo vidět stuhu. Sekali opravdu jen machři. Co se dělo ve třetím kole si moc nepamatuju, protože jsem opravoval šrám v křídle způsobený lehkým dotekem s cizím modelem po odpískání druhého kola. Také Jarda Martének měl podobnou náplň práce mezi koly. Jeho celobalsový Typhoon potřeboval servisáky skoro po každém doteku se zemí, ale Jarda nezahálel a vždy ho dal dokupy. Hrábek Sqvadron asi atakoval projíždějící obrněnou divizi s protiletadlovýma konónama... jinak si nedokážu vysvětlit tolik zlomených křídel. Prostě srandy jsme si užívali plnými hrstmi polepenými sekundovým lepidlem a epoxidem. Není divu, že gulášek přišel k duhu právě včas. Někdy ve třetím kole se strhla průtrž mračen a všechna výbava putovala do hangáru (vojenského stanu), kde byla vyhlášena tombola o věcné ceny. Déšť přestal bubnovat do našich helem a tak se hnedle pokračovalo v boji. To co bylo před deštěm špatně vidět, se najednou zdálo jasnější. Obloha opravdu změnila barvu a tak se bojovalo urputněji, o čemž svědčí i srážka 4modelů téměř v jednom bodě. Finále bylo malinko rozšířeno - na 11 pilotů. Myslel jsem, že to bude metelice balsy a serv, ale opak byl pravdou, NIKDO, ANO, NIKDO, se nesrazil a kolik modelů šlo do finále, tolik jich i přistálo. Piloti, mechanici i rozhodčí sledovali tu melu velmi pozorně, a řeknu Vám, po celých 7 minut jsem měl otevřenou hubu, helmu až na temeni a vyplazený jazyk. Bylo to SUPER, řekl bych vrchol pilotáži společně s chladnou hlavou a varem krve dohromady...kdo tohle nezažil, nepochopí o čem AIRCOMBAT je..... Milan Bezstarosti. |
Created with Web Album Generator